Tenhle kopec mi loni moc k srdci nepřirostl, a tentokrát to ani nemohl napravit. Jenomže kam se dá jít z Kaprunu při mizerným počasí? Vyšli jsme standartní cestou k vršku lanovky a já jsem se dožadovala toho dobrýho mlíka na chatě Glocknerblick, kde jsme byli loni poslední den. Ouvej, chata byla zavřená. Pustili jsme se dál do kopce, na Drei Wallner Höhe a ještě kus dál. Jenomže dost foukalo a pršelo, byli jsme mokří a moc nás to nebavilo.

Cestou dolů nás šipky zavedly k Almhütte někde úplně stranou od rušných cest. Pár chatiček, koně a jinak nic. Mlha a zima nás vehnaly do salaše, kde bylo strašně teplo. Nějací Švýcaři si tu povídali s paní domácí a před sebou měli prkýnko s kupou masa a salámů a sýrů. Radši se dlouho nezdržujeme, pak by se nám už vůbec nechtělo odejít. Vypijeme mléko a jdeme zase do mlhy, už honem zpátky do kempu.

Schmittenhöhe je takzvaný Erlebnisberg s nadmořskou výškou 1965m. V létě musí být obsypaný lidmi, vzhledem k tomu jaký z něj má být rozhled a samozřejmě hlavně proto, že sem vede lanovka. Na parkovišti bylo pusto a nad námi jenom mlha. Cesta nás vedla svahem sem a tam, zkusili jsme si to zkrátit lesem a moc jsme nepochodili. Pořád mlha a mlha a ticho vůkol...

Po štěrkové cestě jdeme okolo nějakého hotelu, pod vlekem na sjezdovce stoupáme nad les. Nahoře na chvilku zahlédneme dírou v mlze protější vrcholky okolo Kitzsteinhornu. Pak se ponoříme do lesa a je to jako v pohádce - trochu sněhu, přítmí a hluboké ticho. Vyjdeme z něj až pod horní stanicí lyžařských vleků. Je to na kopci Sonnkogel, 1850m. Jdeme odbočkou k vyhlídkovému místu, paráda, nikdo tu není... a není samozřejmě nic vidět. Míjíme skupinku turistů, co jde od lanovky dolů pěšky.

Už nám zbývá jen převýšení kolem stovky metrů. Chodník je označený jako Höhenpromenade a taky se po něm tak chodí. Občas jdeme kolem tabule naučné stezky, já z každé setřu sníh a prohlížím si obrázky. V mlze pod sebou tušíme prudký sráz dolů přímo k parkovišti. V tom tichu mě vyleká setkání s tetřevy, je jich tu několik a rozčileně se snášejí dolů, pryč od těch nemožných narušitelů... Za chvilku jsme u chaty Schmittenhöhe. Nic tu není, tak se nezdržujeme a vydáváme se dál.

Mineme kapli na vršku a cesta rychle klesá. Je to taková štěrková silnice a po ní sejdeme do Zellu. Většinou jdeme po sjezdovce, občas zahlédneme něco z okolí. Uhýbáme autům, obcházíme dělníky na cestě. Na můj vkus je to tu moc civilizované. Konečně jsme dole. Zell se jen maličko vyloupl z mlhy, doufáme, že na zítřejší výstup se počasí trochu umoudří. Ale předpověď je celkem slibná. Padáme do spacáků v opuštěném mokrém kempu...