Potřebovali jsme po tom boji den odpočinku. Navíc jsme pěkně spálení, lízt zase někam do výšin a pokoušet se opalovat by nebylo nejrozumnější. Vyrazili jsme do Zell am See. Podzimní barvy okolo jezera, to byla nádhera...

Prochází se tu spousta lidí. "Nížinné plemeno." Přidáme se k nim a obdivujeme upravené chodníčky, kachny a potápky a mně se obzvlášť líbí roháči. Pozorujeme lysku, která se potápí do dvoumetrové hloubky do vegetace u dna. Voda je tak průhledná, že vidíme každý její pohyb i bublinky, které od ní utíkají nahoru.

Opar nad jezerem se rozplynul a počasí bylo prostě překrásný. Šli jsme kolem velkého močálu, který navazoval na jezero a byl chráněnou oblastí. Dokonce snad tamní rákos sklízeli pro výrobní účely...

Kolem vidíme samé impozantní vrcholy. Nemáme ještě plán na poslední den, chceme stihnout něco, co by aspoň částečně nahradilo náš neúspěch ze Sonnblicku. No a ze všech dostupných hor vypadá nejlíp Imbachhorn. Není to sice třítisícovka, ale na tom už nesejde.