Od
10. do 25.července 2001 trvala tahle báječná akce. Účastnilo se jí
10 lidí a tady se dovíte KDO
. Cesta od maďarských hranic byla
NAPÍNAVÁ, ale nakonec jsme se bez úhony
dostali do HUEDINU
a rumunské dobrodružství mohlo začít.
Nejprve
jsme zamířili na náhorní planinu
PADIS, součást pohoří Bihor. Jde o krasovou
oblast s velkým množstvím ponorů, soutěsek a jeskyň. Moc se nám tady
líbilo, i když terén byl místy trochu zrádný (ano, led v ledové jeskyni
skutečně klouže, i když je polovina července...zeptejte se Báry ......
a nejen jí).
Z
Padise nás autobus odvezl k dalšímu pohoří,
TRASCAU. Tady jsme se dlouho nezdrželi,
ale bizarní chaloupky pod zelenými horami byly pastvou pro oči a určitě
se sem chci ještě podívat.
Posledním
pohořím byl RETEZAT
. Zážitky z něj jsou rozporuplné, od nejhorší vichřice na
hřebeni po úchvatný rozhled ze sedla nad Lacul Bucura. Strávili jsme tady
5 dní a pak nastal čas zamířit pomalu k domovu.
Cesta
do civilizace nás zavedla do
OHABY, kde jsme přestáli strastiplnou noc, a vyvrcholila ve
městě CLUJ-NAPOCA. Tady
jsme se vrhli na uspokojování svých gastronomických tužeb a prokládali
jsme to prohlídkou centra města.
Uprostřed
noci jsme nasedli do
VLAKU a vydali se směrem do Maďarska s nééé
tak docela platnými lístky. Tento detail ale nebyl nakonec velkou
překážkou a my jsme se šťastně dostali domů, abychom vám o tom všem
mohli vyprávět a utopit vás v záplavě fotek.
TU
nájdete dodatok k hrdinským činom Báry, Evky, Joža a Pala
... Mr. Hacker KUBO si to tak přál. Jsi teď spokojený?
Na těchto stránkách najdete zkrácenou (a cenzurovanou) verzi mého deníku,
kromě mých fotek jsou tu i fotky Daniela a Anky.
Děkuju vám všem, že jste mi pomohli přežít Rumunsko celkem bez úhony -
třeba po tom, jak jsme zmokli v Retezatu a já neměla ani suché oblečení,
ani nic k jídlu...bylo to s váma fajn!
Markéta.