cestou necestou až na Cabana Pietrele

Vstáváme ve tři čtvrtě na čtyři, je skoro úplná tma. Zakopáváme a šmátráme kolem sebe ve snaze posbírat všechny věci. Bez snídaně odcházíme asi v půl páté, autobus stíháme jen taktak. Čekáme na zastávce a pak slyšíme, jak startuje na druhém břehu řeky. Zrada! Popoběhneme kousek k mostu a máváním ho zastavíme. Bágly uložíme dolů a smradlaví a nevyspalí se rozvalíme na zadních sedadlech. Na každé zastávce přistupují lidé a za chvilku už nemají kde sedět a stát.

Vystupujeme v Teiusu přímo u nádraží. Chvilku bádáme, kterým směrem se dát, pak s Bárou zjišťujeme, že vlak jede za 10 minut. Kupujeme sladké pletánky k snídani a chvíli se dohadujeme u kasy. Paní neumí žádnou řeč a do Hategu nám nechce prodat lístky (později mi někdo tvrdil, že tam ani vlaky nestaví, ale nevím jestli je to pravda). Pak se to vyřeší s pomocí slečny v informacích, která sice angličtině rozumí, ale nemluví, všechno nám píše na kus papíru nebo ukazuje na prstech. Nějaké lístky nám prodají.

Vlak má 10 minut zpoždění, je plný pospávajících lidí a ušmudlaných cikáňat. Palovi spadne sandál mezi vagóny. Kluk v dresu českých hokejistů nám poradí, kde máme přestoupit. Když vystoupíme, mezi námi a nádražní budovou stojí dlouhý vlak. Prolézáme jím skrz. Pak si všimneme, že na druhé straně dostává znamení k odjezdu. Začíná se pohybovat, Evička skáče ven a my křičíme na ostatní, ať tam zůstanou. Tak to bylo o fous.

Vlak ze Siberie do Hategu přijede během 20 minut. V něm pospáváme a až když vystupuje skupinka lidí s batohy, zpozorníme. Ptáme se na název stanice a jediný pohled na mapu nám prozradí, že jsme Hateg přejeli. Jsme teď v Ohabě. Ani tady nestihneme vystoupit, nějaký chlap ale volá z okna ven a uklidňuje nás, že jestli chceme do Retezatu, odvezou nás. Nic nechápeme.

Vystoupíme na nejbližší zastávce, v pustině, a během pár vteřin je tu mikrobus. Dohodneme se na ceně 30.000 lei na osobu za odvoz 6km před Cabana Pietrele. Bágly se vezou na střeše. Ptáme se na potraviny a řidič tvrdí, že se dají koupit i nahoře na cabaně. Cestou potkáme úplně stejný mikrobus narvaný turistama, k nám ještě přistupují 2 místní lidé. Na dopravě od vlaku do hor tady asi dost vydělávaj. Vystupujeme u hotelu Cabana Cascada v Carnicu, dál auta nesmí. Ptáme se na chleba. Mají, ale nechce se nám ho nosit ke cabaně, asi hodinu cesty do kopce. Vyrážíme hore.

Platíme vstup do NP 20.000 lei a znovu se dovídáme, že cesta bude trvat tak hodinu. Asi po čtvrt hodině vidíme ceduli: Cabana Pietrele 2 ore ! To ale není poslední podraz od Rumunů. Kolem cabany je spousta chatiček a stanů, úplné rekreační středisko. Chleba NEMAJÍ. Paní z kiosku neumí ani slovo jinak než rumunsky. Chleba není - a bude? To ona neví. Nadáváme a pak Jožo s Palem prohlásí, že sejdou pro chleba a sušenky zpátky. My ostatní se koupeme a píšeme deníky, čekáme na ně několik hodin. Mezitím přijdou odspoda několikrát koně s nákladem, vidíme i chléb a vejce. Kluci se pak vrátí se zásobami a se spoustou informací, kam vyrazit. Na další den chystáme přechod hřebene Retezat - Bucura, potom jezero Bucura, jezero Zanoaga a zpět k Lac Bucura. Má to být asi na 8 hodin.

Cabana Pietrele je ve výšce 1480 m n.m., tak je tady v noci celkem zima. Kolem je spousta Rumunů ve stanech a chatičkách, ani jeden Čech a taky ani jeden blázen, co by spal pod širákem - teda kromě nás. Dříví na oheň je okolo pečlivě vysbírané, tak se spokojíme s haldou klacíků a s plotýnkou. Jdeme spát brzo, zítra je náročný den.