jako cíl nekonečné cesty přes Budislavul

Hory jsou plné ovcí, oslů, pasteveckých psů a samozřejmě bačů. Ti ochotně zaplétají hovor, jak jinak než rumunsky. A nikdy se nezapomenou zeptat, jestli máme cigarety.... Celé dopoledne šlapeme a vyhlížíme "velký travnatý kopec" Budislavul (2343m). Za ním má být jezero Avrig obklopené odpadky. Podle průvodce nám to má k jezeru trvat snad 4 hodiny - ale stejný údaj byl i pro úsek, který jsme včera zdolávali celý den. Přesto ještě průvodci důvěřujeme a hádáme, že musíme jezero každou chvilku spatřit.

Cesta je příjemná, ale kdy už tam budeme? Třeba je Lac Avrig hned tady pod námi. Ale né, jsme teprve v sedle Suru. Dáváme si obídek, kolem nás se přeženou oslíci s nákladem.

Čeká nás ještě výstup na vytoužený Budislavul (KONEČNĚ!!!) a za(ne)dlouho už máme jezero pod sebou. Scházíme k němu prudce dolů, zabíráme místo na spaní a koupeme se v ledové vodě. Odpadky jsou všudypřítomné, dno jezera je plné zrezivělých konzerv - ale není to tak strašné, jak líčil průvodce. Peťo si odbíhá vylézt na nejbližší vrchol, který je mimo značenou cestu. Šplhá se po suti jako modrá tečka a vrátí se neuvěřitelně rychle. Později dorazí ještě mladý rumunský pár, staví stan kousek vedle. Vidíme prvního kamzíka!

Noc je pěkně větrná. Stany sebou hází a ani venku se nespí zrovna nejlíp. Vichr se stáčí, nejdříve fouká z údolí na nohy, později v noci padá studený vzduch přes hřeben a já se zabalím do spacáku tak, že mi kouká jen špička nosu.
Jsme 2011m nad mořem....