nás zase dostala

Ách jo, už jsme zase mezi lidma. Aspoň můžeme začít utrácet peníze. V Brašově je pěkný náměstí, ale jinak nic moc. Nás pochopitelně zajímá jídlo. Jdeme na večeři, já spolu s Ivančanama se aspoň na chvilku odtrhneme od Lucianovy společnosti a taky pak dlouho nemůžeme nic najít. Ale nakonec přece jenom usedneme nad večeří a moc si pochutnáme.

Po jídle máme chvíli čas a honí se nám hlavou všem to samé: PRAJITURA! Sháníme zákusky, ale nic moc tu nemají. Něco málo slupneme, ale ve vedlejší ulici pak dojdeme uspokojení - je tu super cukrárna, takže už z města víc neuvidíme.

V noci se pak přesuneme do Sighisoary. Vystoupíme tam asi v jednu hodinu po půlnoci a čeká nás Lucianův kamarád, u kterého máme přespat. Zavede nás do rodinného domku a upozorní, že nahoře spí rodiče. Ukáže nám sklep, kde můžou spát ti co se nevejdou do jeho pokoje, a posadí se k nám s vínem. Je to bývalý hippie a s Lucianem popíjejí víno a vykládají si o všem možném. Asi jim vůbec nedošlo, že jsme utahaní a chceme spát. Ze slušnosti upíjíme domácí víno (bleee) a mžoráme na ně. Někdy po třetí hodině jim to konečně dojde, slitují se a jdou spát. Už se těšíme na ráno na to překrásný město.

Sighisoara je údajně jedno ze dvou měst, kde je zachované středověké opevnění města a celý vnitřek je pořád funkční. To druhé město je Toledo, aspoň tak nám to Luciano řekl. Konečně jsme se ho zbavili, vyklubal se z něj normální alkoholik. Od doby co jsme slezli z hor nepozřel nic k jídlu, ale dohání to mocně v tekutinách....

Vydáváme se na prohlídku a jsme naprosto unešeni. Úzké uličky, skrčené domky, věže a opevnění... a dole pod tím celkem příjemné město s parčíkem na náměstí, kde jsme posnídali. Prochodili jsme střed města sem a tam. Zašli jsme na pizzu (moc dobrou) a už byl čas na nakoupení dárků a suvenýrů.

Áááááách a to je všechno. Celou noc až do šesti hodin cestujeme osobákama do Aradu, aby nás to tolik nestálo. No a pak přes Budapešť do BA a je po všem....