všude tráva a vápencové skály

Vyrážíme z Vrátnej doliny lanovkou na Chleb. Tam si uděláme krátkou odbočku na Veľký Kriváň. Je to tu trochu podobné Nízkým Tatrám, klečové polštářky a tráva, ale zase úplně jiné - všude plno květů, skoro žádné skály, zato piřádné kopce. Přes Chleb se vracíme směrem na sever, překonáme Poludňový grúň a zbaběle obcházíme Stoh. Je to prudký travnatý kopec, svítí slunce... bahnitou zkratkou se dostáváme do sedla Medziholie. Nad námi se tyčí samotný Velký Rozsutec. Bohužel nemáme čas na něj vylézt, chci fotit dole v Dierach.

Kolem Poľudňových skal sbíháme zpátky do civilizace. Louky jsou vyhřáté, plné barev. A vápencové skály vytvářejí zvláštní scenérie. Dostaneme se dolů k hospodě, ale zase rychle utečeme od lidí. Do Dier. Tady není skoro nikdo. Snažíme se v krátkém čase vidět co nejvíc, tak pobíháme mezi skalami. Je tu příjemně vlhko a šero, shora sem jenom místy zabloudí sluneční paprsky. A pak to stojí za to...

Letem světem proběhneme co se dá a pak už zamíříme do auta a do kempu, naposledy se uložit k spánku před cestou domů. Tak to je konec prvního horského dobrodružství a začátek všeho ostatního.