v nížině

Třetí den našeho objevování Slovenska zasvětíme Východu. Vážně si chci odpočinout, navíc se zatím necítím být čistokrevnou horalkou, tak zamíříme na Spišský hrad. Cestou se stavíme v Levoči, je tam pěkné náměstí, hradby a plno cikánů.

Samotný hrad potom leží na travnatém kopci. Nebaví mě k němu šplhat, oproti horám je tu strašné horko. Tak k tátově nelibosti hlasitě reptám. Navíc na vršku zjistíme, že z druhé strany hradu je parkoviště. Ach jo, to je potupa, doplazit se k hradu žíznivá a zpocená...

Trochu si hrad prohlídneme, stojí to celkem za to. I když jsem myslím čekala něco víc. Ale líbí se mi ta rozlehlost a travnaté plochy. Pak se vracíme zase k autu a jedeme nějakou oklikou směrem k jihu. Projíždíme naprosto fantastickou cikánskou osadou, zdá se, že tu moc aut nejezdí. Cítím lehké mrazení v zádech a ani se neodvážím fotit.

Odpoledne jsme v Ráji! Na celý Slovenský ráj nám zbyde jen chvilka, tak se snažíme vidět to nejznámější - pochopitelně Tomášovský výhľad, kde se mi strašně líbí. Potom zamíříme do doliny, která se jmenuje Sokolia - mají tu být nějaké vodopády (jako Vyšný) a něco šplhání, dál už je uzavřená. Stejně se den chýlí ke konci, ani se nedá v šeru úzké dolinky moc fotit. I tak se nám líbí dřevěné chodníčky nad Bílým potokem a vlhké žebříky...

Den plný sluníčka je za náma. Tentokrát žádné hory, ale i tak se mi to líbilo. Přesouváme se do kempu v Tatranskej Štrbe, kde už to silně zavání Tatrami. Nemůžu dospat nedočkavostí, že konečně podniknu pravou tatranskou túru...